NOVÝ NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU VE VĚCI NÁHRADY REGULOVANÉHO NÁJEMNÉHO

Autor: Michael Kopecký, 6. 2. 2018

NOVÝ NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU VE VĚCI NÁHRADY REGULOVANÉHO NÁJEMNÉHO NOVÝ NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU VE VĚCI NÁHRADY REGULOVANÉHO NÁJEMNÉHO

V červenci roku 2017 jsme již psali o přelomovém rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kterým tento určil výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného (https://www.maceklegal.cz/ceska-republika-ma-zaplatit-majitelum-bytu-miliony.html). Významnost rozhodnutí spočívala v dvou základních bodech. Jednak ESLP označil konkrétní období trvající od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2006 za tzv. právní vakuum, za nějž náleží majitelům bytů náhrada a za druhé určil navzdory vnitrostátní judikatuře výši náhrady, která majitelům bytů za předmětné období náleží jako rozdíl mezi volnotržním nájemným a nájemným, které mohl vlastník na základě tehdy účinné právní úpravy vybírat či které skutečně vybíral. Přiznal tak majitelům náhradu v příznivější výši než vnitrostátní soudy, které místo ceny obvyklé ve volnotržním prostředí užili jako kritérium výši nájemného, kterou za byt mohl vlastník vybírat podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného.

Závěr ESLP ve svém novém nálezu TZ 11/2018 z 30. 1. 2018 zohledňuje Ústavní soud, který jím vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu. Důvodem bylo porušení práva stěžovatele na ochranu vlastnického práva garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato rozhodnutí totiž a zcela pochopitelně nezohledňovala aktuální posun ve věci náhrady regulovaného nájemného, projednávané před ESLP. Ústavní soud v odůvodnění výslovně odkazuje na rozhodnutí Čapský a Jaschkeová proti České republice Heldenburgovi proti České republice, které se stalo pravomocným 3. 7. 2017.

Podstatným rysem nálezu ÚS je jeho závaznost pro další rozhodování ve věci samé a precedenční působení pro rozhodování obecných soudů v obdobných případech. V českém právním řádu se jedná o tzv. kvaziprecedent, jelikož precedent tak jak ho známe z anglosaského práva, není v česku pramenem práva. Tento kvaziprecedent se vyznačuje určitou mírou závaznosti pro soudy nižší instance a může zahrnovat určitý závazný postup, kterým se mají tyto soudy řídit.

„Obecné soudy jsou tak povinny při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného v období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 vycházet jako z primárního kritéria z rozdílu mezi obvyklým (tržním) nájemným v daném místě a daném čase a nájemným, kterého mohl dle právní úpravy vlastník dosahovat či kterého skutečně dosahoval. ESLP však připouští („mimo jiné“), že nemusí jít o kritérium jediné. Obecné soudy tedy mohou vzít v úvahu další okolnosti případu, přičemž odchýlení se od shora uvedené základní metody stanovení náhrady musí být založeno na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci a opřené o přesvědčivou a racionální argumentaci.“

Sdílej článek:

Doporučené články

DEJTE SI POZOR NA DOUBLE OPT-IN U OBCHODNÍCH SDĚLENÍ (NEWSLETTERŮ)

Ze zákona musíte mít prokazatelně a aktivně udělený souhlas s rozesíláním obchodních sdělení (tzv. newsletterů či akčních nabídek a letáků). Chráníte tak především sebe v případech kontroly, a...Více

JAK FUNGUJE ÚSCHOVA KUPNÍ CENY A PROČ JE DŮLEŽITÁ?

Při uzavírání kupní smlouvy na nemovitost je nezbytná úschova kupní ceny. Úschova oběma smluvním stranám, tedy jak prodávajícímu, tak kupujícímu, zaručí, že se peníze dostanou ve správném ...Více

©2020

Design by RVLT